Po dlouhých desetiletích ztráty identity a postupného chátrání začala v Karlových Varech na začátku letošního roku rekonstrukce nejvýznamnější a nejhonosnější lázeňské budovy z doby největšího rozkvětu našeho města. Tento architektonický klenot z ateliéru vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera byl postaven v letech 1892 až 1895 v historizujícím slohu francouzské neorenesance.
Budova v sobě skrývala skvostné interiéry s neobvyklým komfortem a tehdejším nejmodernějším vybavením. Nejcennější a nejhodnotnější lázeňskou koupelnou je Císařská lázeň pro významné hosty. V rané době to bývala honorace rodová, po druhé světové válce honorace režimní. Zajímavostí je, že honosný Zanderův sál, který dnes běžně označujeme, především díky kvalitní bohaté obrazové výmalbě, jako přirozené kulturní centrum budovy, bylo pouhým cvičebním prostorem, ovšem vybaveným exkluzivními mechanickými stroji. Největším unikátem však byl nevzhledný Rašelinový pavilón za vlastní lázeňskou budovou, kde se částečně odděleně připravovala rašelina, distribuovaná následně důmyslným zařízením do desítek lázeňských kabin. Není divu, že Císařské lázně jsou symbolem Zlatého věku Karlových Varů a národní kulturní památkou.
Císařské lázně sloužily veřejnosti jako balneoprovoz do devadesátých let 20. století. Jejich nerentabilní provoz a neudržovaný stav vedly však k jejich uzavření. Jejich další osud dost věrně kopíruje dobu po listopadu 1989, několik záměrů přestavby, využití pro kasino, filmové kulisy, dokonce pro Daniela Craiga (James Bond), Jackieho Chana a Gerarda Depardieua. Avšak ještě horší nenápadné, ale bohužel nenapravitelné – ve sběru postupně skončily velmi cenné mechanické stroje (dnes jsme rádi za výpůjčku několika zachovaných z Vichy), převážná většina lázeňských van, vytratily se dokonce i zdobené kachličky, a především lokální poškození vodou z prasklého zásobníku v podkroví, které zasáhlo Zanderův sál i Císařskou lázeň. Stavu neprospěly ani majetkové šachy mezi Městem a Karlovarským krajem. Hektické bylo i hledání smyslu rekonstrukce a možné budoucí využití budovy, bohužel dodnes ne zcela vyřešené.
Nyní jsme se dočkali. Především zásluhou snahy Karlovarského kraje a podpory vládních orgánů, ani Město Karlovy Vary nezůstává finančně netečné. Na předání stavby zhotoviteli se přijel podívat i pan premiér, ani on populistickým slovem nešetřil. Mohlo by se zdát, že nyní jsou již všichni zainteresovaní spokojeni. Pracuje se tu i na zázemí pro Karlovarský symfonický orchestr, který by měl působit v upraveném atriu budovy. Ale chybí jasná koncepce využití. Opět lázeňský provoz, zčásti spíše zážitkový, kombinovaný s muzeem? Zdůrazní se význam přípravy rašeliny pro tyto jedinečné lázně, kterýžto systém je posledním celosvětově zachovaným? Nechci končit pesimisticky, chci mít radost ze smysluplné rekonstrukce. Obávám se však, že Zlatý věk se do Karlových Varů ani tentokráte již nevrátí. Ani jeho symbol.
Jiří Klsák